Vesmírná noc

02. srpen 2009 v 19:00 hod.

Obecní dům

Účinkují

ČNSO
Libor Pešek, dirigent
José Francisco Salgado, animace

Program:
Gustav Holst: Planety, symfonická suita
I. Mars – Posel války
II. Venuše – Posel míru
III. Merkur – Okřídlený posel
IV. Jupiter – Posel dobrých zpráv
V. Saturn – Posel starých věků
VI. Uran – Čaroděj
VII. Neptun – Mystik

Gustav Holst (1874–1934) pocházel z lotyšské muzikantské rodiny, která do Anglie emigrovala na počátku 19. století. V devatenácti letech začal svou kariéru jako varhaník ve vesnickém kostele. Později studoval na Královské hudební akademii, poté nastoupil jako trombonista do divadelního orchestru. Za první světové války sloužil v Soluni a Cařihradu. Ve svém hudebním odkazu nám zanechal celou řadu děl operních (The Idea, Savitri op. 25, The Perfect Fool op. 39, The Wandering Scholar op. 50), symfonických (Indra op. 13, Beni Mora op. 29/1, Egdon Heath op. 47), baletních (The Morning of the Year op. 45/2), sborových a komorních (Fantasiestücke op. 2, Quintet op. 14, Terzetto).

Suitu pro velký orchestr „Planety“ op. 32, složil v letech 1914–1916. Prvního provedení se dočkala až roku 1918, ale zato se stala jednou z nejúspěšnějších anglických skladeb své doby. Její sláva se rozšířila i přes oceán. Bylo to na počátku dvacátých let, tedy krátce předtím, než se generace Dariuse Milhauda začala zajímat o jazzové rytmy. A bylo tu všechno: jasně deklamovaná a utvrzovaná témata, rozvinutá do harmonických sfér, které byly uvolněnější než u impresionistů. Tím spíše však lákaly jazzové hudebníky toužící proniknout někam dál za okruh svých „chorusových“ improvizací na harmonie, které jim už přestávaly vyhovovat. Byl tu i plný orchestrální zvuk, nebývalé bohatství barev, nezvyklé nároky na techniku interpretů a přitažlivé téma: vesmírné úvahy lákaly lidstvo vždycky jako něco, co přesahuje jeho každodenní zkušenost.

Zdá se, že tyto kvality oslovují posluchače i dnes. Holstovy Planety mohou stát jako předstupeň Milhaudova Stvoření světa nebo Vola na střeše či Gershwinovy Rhapsody in Blue nebo jeho Klavírním koncertem F dur. O samotném jazzu tu není ještě slyšet, ale byl to materiál, který mohl mladé jazzmany dvacátých let inspirovat jako příklad harmonického uvolnění, zvukových barev i pregnantnosti vyjádření.

Vědec-astronom José Francisco Salgado se s velkým uměleckým citem a imaginací inspiroval Holstovým hudebním dílem a vytvořil pro Planety vizuální doprovod. Jeho film v souznění s partiturou nabízí historické ilustrace i fascinující animace sluneční soustavy pořízené špičkovými přístroji NASA i vytvořené Salgadem samým. Podle autora nejde o dokument, ale o svébytné umělecké dílo, které má podnítit diváky k tomu, aby se více zajímali o vesmír. (Připomeňme na okraj, že letošní rok byl vyhlášen Mezinárodním rokem astronomie.) Sedm Salgadových videosnímků v kvalitě HD mělo úspěšnou premiéru v Chicagu v roce 2006, orchestr tehdy dirigoval Paul Freeman.

 

Fotogalerie/video ukázka